Míšánek

S velkou bolestí v srdci vám chceme oznámit, že nás v neděli 26.1.2025 navždy opustil náš milovaný Míšánek. Tento výjimečně hodný a laskavý pejsek, který tak miloval život, lidi i jiné psi, bohužel již došel na konec své cesty a přes svou trpělivou a statečnou povahu již nedokázal vzdorovat času a vleklým zdravotním problémům. Zemřel klidně, v náručí svých zbožňovaných páníčků, obklopený jejich láskou a vděčností. 

Míšánek si svou bezprostředností dokázal získat každého člověka a kdo jej znal, nedokázal se na něho dlouho zlobit, a to ani v případě, že provedl sebevětší lumpárnu. Téměř dva roky byl nepsaným správcem prachatického útulku, kde rozdával rady nově příchozím a pomáhal je uklidnit, že tamní život není zas tak špatný a může být i zábavný. Jeho rozhazování složených dek, trhání čehokoliv na kusy, hloubení hlubokých děr v areálu útulku a lovecké schopnosti při likvidaci drobných hlodavců jsou nezapomenutelné. Doslova šokoval vynalézavostí, jak se dostat ven ze zamčeného kotce a směle tím mohl konkurovat i věhlasnému Houdinimu. 

Když si nás vybral jako své páníčky, dokázal svou bezproblémovou adaptací na život v bytě, že nemá problém zdolat jakoukoliv překážku, aby mohl být se svými blízkými. Miloval výlety autem po celých Čechách a brzo dal najevo, že spíš než les, mu učaroval městský ruch. Čím více lidí potkal, tím lépe, v té největší tlačenici doslova zářil … Po Pražském hradě se pohyboval s noblesou tamního pána a liboval si pozornosti, jaké se mu od turistů dostávalo. Nerozpakoval se s námi vydat i do tak vzdálených míst jako Normandie, Dánsko nebo Hamburk. Míšánek miloval vodu a když prvně smočil pacičky v moři, byl jako u vytržení. Vždy se ale rád vracel do Prachatic a po každém návratu z dovolené jeho kroky vedly hned na oblíbená místa a za známými psími kamarády. 

Když se ozvalo stáří a vedle chronické bronchitidy se přidaly i problémy s pohybovým aparátem, absolvoval trpělivě aqua- a fyzio-terapie a výletů si užíval z kočárku Hafenbande. Jízdy v něm měl rád, vždy se na ně těšil a ve všech těch útrapách, co zažíval, mu dávaly alespoň trochu radosti. I když téměř ztratil sluch a zrak, neodpustil si denní procházku na prachatické náměstí, statečně bojoval se svým osudem a nikdy neopomněl se s námi pomazlit.

Jeho odchod nás hluboce ranil a odešly s ním kusy našich srdcí. Utěšujeme se tím, že nyní jej už nic nebolí a že někde řádí s ostatními pejsky a baští své oblíbené dobroty. Nikdy na Míšánka nezapomeneme a věříme, že i všichni, kdo ho znali, mu věnují alespoň krátkou vzpomínku.

Jindra a Danielka